Jak šli Corn Flakes Palapeli 5

6. února 2016

Des, JiříK, Zuza a Index

11. místo

Palapeli máme rádi a chodíme naň od prvního ročníku, jen naše výsledky jsou rok od roku horší (4., 7., 11. a 16. místo). Nejvyšší čas to zlomit.

Didi měla mít termín, Pavlík oncall v IBM a Zdenál oslavu kamarádových třicátin. Tak jsme s JiříKem ulovili osvědčenou Zuzu Krumlovou a hlavně Indexe, čímž jsme do týmu poprvé dostali někoho, kdo vyhrál TMOU ;) Statek nás překvapivě nasadil na druhé místo, takže očekávání byla vysoká.

Na startu věnujeme přebytečnou bramboru Fušenkám a rozbíháme se po úřadě. Rychle zjišťujeme, že na odborech nám nikdo zatím nic nedá, takže se na návrh Indexe stavíme v rozestupech do fronty na info. Červený formulář? Ale není potvrzený. Potvrdit? Ale to potřebujete oranžový! Ve frontě se radíme, co s tím, Index navrhuje úplatky, já z legrace zmiňuji Asterixe (jak se ukáže později, měli jsme to oba zkusit ;)). Nakonec zkusíme JiříKův nápad zeptat se na výdejny formulářů v šesti základních barvách a dostaneme je. Takže ve chvíli, kdy orgové megafonem diktují, co se kde ověřuje, už máme všech šest formulářů v ruce. Ze startu odcházíme jako jedni z prvních.

Vypsání abecedy byl nápad, který naštěstí přišel hned. Další šifru doslova lámem, protože než si rubikovku stihnem vyfotit, rozpadá se mi při prvním pokusu o otočení v ruce. Vypadnuvšího papírku si naštěstí všimeme a jdeme do čela.

Na trojce si děláme z orga srandu, že má perníčky v krabici od špatné deskovky. Konečně se stihnu najíst, s plnou pusou vyloučím použití bodování z Carcassonne, Index přijde s trojkovkou, my ji opravíme na poláka (kvůli CHčku) a jdem dál na prvním místě. Že by Statek nelhal? Lhal.

Na čtyřce se Zuza nabízí, že hned poběží na kótu pro nápovědu. Přijde nám to zbytečné, víme přece, co s tím. Rozpadlou rubikovku skládáme do jednobarevné vyřešené podoby, pomocí A a G nacházíme dvě logická mapování písmen, ale tajenka z toho neleze. Týmy přicházejí a odcházejí, Zuza nakonec vybíhá na Trnůvku, kde najde to, co jsme čekali. Diktuje barvy po telefonu, fotí, posílá a běží dolů. My napjatě čekáme na fotky, když v tom dojde toto:

A pak ještě pětkrát. Marně čekáme na sedmý mail, ve kterém by byla fotka se šikmým pohledem. Zkoušíme to složit i bez něj, ale nedaří se a hlavně zjistíme, že jsme nějaké dílky ztratili. Naštěstí to JiříK bruteforcne, protože mu jako jedinému dojde, že na středech stran může být jen šest konkrétních písmen, z nich vykouká POMNIK a díky Očku a Ičku i V ROZDROJOVICICH. Jdeme dál a nadáváme, čelo závodu je daleko před námi.

Na páté šifře nechápeme, proč tam těch obrázků bylo tolik, když stačil jen první řádek. Cestou na šestku odhalujeme smysl razítek a shodujeme se, že cílová šifra bude nějak pracovat s názvy přístavišt nebo rovnou jen s Veverskou Bítýškou. Šestka padá rychle, nicméně na sedmičce si nějak sedíme na vedení a trvá nám asi půl hodiny, než nás napadnou očividné filmy. Na desetihodinové hře je holt i půl hodina takový malý zásek :)

Na sedmičku to berem šturmem kolem kompostárny. Odhalujeme osm různých poloh u každého šermíře, jejich přesných deset kombinací, chceme v tom mít rastr či binárku, ale pořád to nějak nejde. Přesouváme se proti trudomyslnosti na hřeben, tam si s Indexem slovně zašermujeme o vhodnosti slov "píchat" a "bodat" a šifru vyřešíme. Následuje nejkratší přesun hry, protože osmička je za jedinou zatáčkou :)

Odmítáme buřty a dobře děláme, šifra je za minutu lousknutá. Při přesunu na Malou Babu vymýšlíme, jak jednoduše udělat razítko Veverské Bítýšky. Do písmen se mi nechce, proto navrhuji udělat jedno morseovkové V a obtisknout ho podruhé obráceně. Nápad se ujal, brambory a nože se se ctí ujala Zuza. Až teď mi došlo, jak to bylo genderově nekorektní, ale u nás doma třeba vždy škrábali brambory chlapi ;)

Kladné a záporé postavy jdou rychle, krom postav z Eragona známe v týmu tak nějak všechno. Na oblíbený Pergl (byli jsme tu omylem během iNuly, protože jsme špatně slyšeli bergl) to berem přes pole, protože jak říká Index, "na luštění už to zjevně nedoženem". S jedenáctkou bojujeme marně, zkoušíme i přesun proti trudomyslnosti do Medlánek, ale nápad na první krok (vepsat římská čísla do tabulky) nepřichází. V půl sedmé stříháme totálku a jdem do cíle, kde k pobavení orgů tiskneme naši morseovkovou Bítýšku. Nakonec je z toho jedenácté místo, protože jsme do poslední chvíle doufali, že tu poslední šifru dáme a projdeme s čistým štítem.

Hra se líbila, počasí vyšlo nádherně, trasa byla pěkná. Šifry nakonec také, i když to byly spíš lehké nápadovky, jediná analytická byla snad ta Carcassonní. Indexe vřele doporučuji do každého týmu, protože krom řízení přesunů a slušného luštění má výborný smysl pro humor! Jedenácté místo sice neodpovídá nasazení dle Statku, ale negativní trend našich výsledků na Palapeli byl otočen, takže příště na sedmém místě na shledanou :)

Za Corn Flakes sepsal Des

P.S.
Mapa naší trasy je zde, vyšlo to na zhruba 16 km plus nějaké to běháníčko na startu.

Jak šli Corn Flakes TMOU!

6. - 7. listopadu 2015

Des, JiříK, Pavlík, Zdenál a Didi s 2/3 Kubíčka

14. místo

Šifrovací ročník 2015 zastihl Cornflaky ve skvělé formě. Teda hlavně mě a JiříKa, protože zbytek týmu začal z nepochopitelných a malicherných příčin (těhotenství, rekonstrukce domu, psaní diplomky...) šifrovačky sabotovat. Ale na vrchol sezony si všichni udělali čas a protože se nám letos vyhnuly všechny choroby, tak jsme na TMOU 17 šli v plné a tradiční sestavě. Což se naposledy povedlo na Bedně 2012.
Po iNule jsme věděli, že Didi v šestém měsíci už celou noc nezvládne. I proto jsme se rozhodli TMOU pojmout spíše zážitkově než závodně. Přecejen už jsme TMOU prošli (loni, bez Zdenála) a tedy jsme neměli takový "drajv".

Start

Menší drajv se projevil hned na startu, kam jsem já došel pozdě a Pavlík ještě později. Hymnu TMOU jsem si tedy letos zazpíval v šalině, naštěstí jsem nebyl falešný, takže mě z ní nevyvedli. Didi s břichem hlídala batohy, JiříK šel na jih a já se Zdenálem na sever. Orientace podle slepé mapy nám moc nešla, protože jsme sice našli nějaké orgy se zadáními, ale na (dle mého názoru) naprosto náhodných místech. U tipování hry se potkáváme s JiříKem, TMOU mi přjde moc zjevné tak zkouším Mlýn, protože mi ho ta pavučina připomíná. Se zaslouženým červeným razítkem míříme zpět k Didi, ke které mezitím přibyl Pavlík. Chvíli nám trvá, než se naladíme na nějakou společnou šifrovací vlnu. Naštěstí nám na vyscrabblení Moravského náměstí stačí jen pět dílčích šifer (baterie, Quarteto, vokativy, paroháči a čínské prvky).

Městská část 1

Díky Kruté Krůtě víme o DNA na Kozí, takže radio Jerevan máme hned. K čápovi jedeme šalinou, ve které mi Pralinky nabídnou rum z brambor. Pohrdnu a nabízím rum z třtiny. Ten je mi následně kolektivně vypit, prý budu nad ránem prstíčkem škrábat, abych dostal aspoň ten tuzemák. Leda ve snu pánové!

U Sv. Anny bráním mapu před počmáráním, to si přece zvládneme představit. A taky jo. V šalině se střídáme se spoustou týmů, připadáme si pěkně rozjetě. Ještě rozjetěji si připadáme po složení kostky a bleskovém vyluštění Opavské, nápověda za 4 hodiny nám v tu chvíli přijde úsměvná.

U garáží na Opavské nás smích přejde. Je nám jasné, co s tím, ale realizace dost vázne. Začátek je jasný, ale za POSPICHAT K VLAD může být NI i CI, do toho řešíme, co dělat, když padne šestka. Nakonec to jedeme pěkně pomalu, pečlivě a o každé poloze vedeme tajné hlasování. V kritický moment jsou tři hlasy pro tři různé strany, ale naštěstí si vzpomínám na předchozí šifru a toho VLÁDCE ANGLIE tam nějak dohážeme. Od vyzvednutí šifry uplynuly tři hodiny, takže už se té časové nápovědě nesmějeme.

U autobusu se chce Didi odpojit a vrátit domů, do Brna, do Blekfíldu, do postele... Orgyně ji ale přemlouvá, že pokračování určitě stojí za to a že busy jezdí i zpátky. V busu potkáváme Crucifiction? a pár dalších týmů, kterým pohled na deváté nasazené Cornflaky vlévá sílu do žil. Rozumím jim, také dodnes vzpomínám na Široko Daleko ve Zlíně, kde nám euforie z toho, že jsme v druhé polovině hry pouštěli sednout Auroru, vydržela ještě několik stanovišť.

Do Mělčan přijíždíme s vyluštěnou křížovkou, po zjištění délky přesunu na kótu se Didi definitivně loučí a jede zpět do Brna. My ostatní celou cestu k Sv. Antonínovi mudrujeme, proč nás orgové sakra neodvezli rovnou do těch Kounic.

Městská část 2

Že budeme svatozářemi kroužkovat písmenka mě naštěstí napadne hned nahoře, takže nemusíme fotit ani se vracet. Do Rosy Coeli jsem se chtěl podívat už dlouho, ale nikdy mě nenapadlo, že to bude po půlnoci a v takové atmosféře. Aniž bychom se domlouvali, byli jsme až překvapivě efektivní. Pavlík zakreslil krychli, Zdenál části šifry, já vymyslel, co s tím a to vše dřív, než si JiříK vyměnil ponožky a baterky v čelovce. Pro čtení písmen využíváme kostku ze čtvrté šifry, jde to rychleji, než bych čekal.

U hřbitova nejdřív v chumlu týmů nacházíme ležatou dvojku. Naštěstí si toho všimneme, takže hledáme a nacházíme i první část. Přesouváme se pro třetí, kde pokecáme s ROFLOndrou, toho času orgem. Čtvrtá je za rohem, tak ji bereme. Pro pátou za řeku se nám nechce, to přece musí jít. No, nemusí.

Konvergenci k 600m máme hned, že to bude hrozen si všimneme taky, ale vzhledem k mnohým vinicím v okolí ho bereme jako upřesnítko a nenapadne nás počítat jeho kuličky. Od řeky jde chlad a na nás jde krize. Víme, co s tím, ale nejsme dost důslední, abychom to dotáhli. Nakonec jdem s JiříKem pro ležatou pětku proti trudomyslnosti. Na ní už je to jasné, počítáme kuličky a po dvou a půl hodinách čteme tajenku. Cestou do vinice marně vzpomínám, zda už jsem někdy zažil městskou část rozdělenou autobusovým přesunem do dvou vzdálených obcí. TMOU je opět v něčem první.

Vrcholovka a šachy

Díky zásekům na šifrách 4+ a 8 se zapisujeme v 3:38 někde v páté desítce. Dárků pro týmy je stále dost, bohužel u většiny z nich chybí popis a hledat na webu se nám to nechce. Zdenál s Pavlíkem nakonec vyberou Deku a Doutník, zatímco JiříK přichází na princip, aniž by si někdo všiml změněného loga. Pomůcku na morseovku jsme tedy použili, zbývala buzola.

Pokroucený javor je opravdu pokroucený, podobně jako spousta postav na karimatkách okolo cesty. Pavlík správně odhadl, že tohle bude na dlouho a okamžitě vytáhl bialettku na kafe. Pomohlo to, Jiřík přišel na řazení sloupců, já na řazení řádků a Zdenál na všechny maty. A protože jsme od začátku chtěli použít slova azimut a vzdálenost, nebylo za hodinu co řešit.

Orientační a dezorientační pochod

Na další šifru to bylo přes deset kilometrů, během kterých jsme si udělali tři krátké pauzy na rozbalení a sbalení karimatek. Rozednilo se. Někde kolem Hlíny nám zavolala probudivší se Didi, tak jsme ji poslali na vlak do Střelic. U rozcestníku Kopaniny potkáváme Napalm, který má mezery ve fyzice a slabý mobilní signál. K naučné stezce Bučín to bereme zkratkou korytem potoka. Jinak se v průběhu tříhodinového pochodu nic zvláštního nestalo.

Po příchodu pod čtrnáctku prohlašuji, že nic nevím a jdu se najíst. Pavlík si schrupne a pak uvaří další kafe. Stříháme, začíná pršet, ale Zdenál je zkušený stavitel přístřešků z autoplachty. Šifra je nádherná, taková přesně na ráno, kdy člověk nechce vymýšlet nic nečekaného, prostě se jen nechá vést. Skládáme obrazce podle prvních dvou kritérií, všímáme si vazeb velkých slov přes barvy a brzy je jasné, jak se to bude skládat dál. JiříK si myslí, že to bude nějaký hrozně složitý fraktál, já tvrdím, že se to jen přečte a mám pravdu. Přichází Didi, ale moc se u nás neohřeje. JiříK totiž ví, kde je viadukt, tak spolu s Didi odcházejí napřed. Je něco po desáté a my cítíme, že je stále šance projít.

Jenže to bychom museli zvládnout přesun na patnáctku. JiříK vede Didi přes kótu k asfaltové cestě zakreslené na mapách.cz. My po doluštění a sbalení přístřešku vyrážíme taky přes kótu, chceme jít po hřebeni až k drátům vysokého napětí a tam že to někde zkufrujeme. JiříK volá, že asfaltka neexistuje, Didi ho chce zabít a že asi budou muset brodit. My mapy.cz nemáme, zato nějak blbě uhneme doleva a najednou zjistíme, že jsme zpět na naučné stezce Bučín, stanoviště 2. Nevím jak u ostatních, ale moje euforie z vyluštění těžké šifry a předběhnutí mnoha týmů po dvou a půl zbytečných kilometrech po asfaltu spolehlivě vyprchala.

Konec

JiříK s Didi nakonec patnáctku vyzvedli chvíli před jedenáctou, my přicházíme pár minut po nich. Pavlík vaří další kafe, ale nějak už to nezabírá a my vaříme leda z vody. Přicházíme na posloupnost, líbí se nám Severočech z třetí šifry, ale příliš času a sil zabijeme dvanácti kruhy a dvanácti pozicemi na nich. Před jednou hodinou to zabalíme a jdeme do Střelic, kde tušíme cíl a vlakovou zastávku. Cestou nás doslova předbíhá obětavý Ivoš, který tak posouvá Alberty na deváté místo. U zastávky ve Střelicích si od něj necháme vysvětlit řešení patnáctky a s pocitem, že tenhle nápad po 30 hodinách bez spánku a 30 kilometrech ani nešel okolo, jedeme domů.

Zpětně viděno to bylo jedno z nejlépe zorganizovaných TMOU, které jsme si ve staré sestavě opravdu užili. Konečné čtrnácté místo je vzhledem k našim letošním ambicím vlastně ok. Díky za hru, za rok zas.


Za Corn Flakes sepsal Des

P. S.: Z legrace jsem si naklikal moji trasu po výstupu v Mělčanech. Pozornost věnujte především přesunu ze Skalek k viaduktu u Střelic.
http://mapy.cz/s/mq4n

Corn Flakes na Po škole

Corn Flakes na Po škole

5. - 6. června 2015

Des, Síba, Pepa, Dejw a Klaun (na telefonu)

3. místo.

O Po škole jsme slyšeli mnoho dobrého a když letos nebyla Bedna, rozhodli jsme se to zkusit. Jenže JiříK jakožto čerstvý otec nemohl slíbit účast, Didi nemohla slíbit, že bude zdravá a Zdenálovi s Pavlíkem se na pražské hry už moc jezdit nechce (s Matrixí výjimkou). A jako na potvoru se ten víkend konala nějaká zásadní deskoherní akce v Německu, kam měli namířeno snad všichni naši spřátelení Pražáci. Dohodl jsem se tedy s Klaunem a sháněl dál. Pak se ozval Síba a Pepa Gregor z Pralinek, čímž naše ambice značně vzrostly.

Legrace začla už při luštění místa startu. Klaun ho měl hned, ale škodolibě nás nechal tápat. Síbu napadl Florenc (Karl Inc. = Karlín C), mě nejdřív menzy UK a pak Hladová zeď (je u ní hřbitov a kostel Sv. Vavřince = St. Laurent, který taky dělá boty pro Sex ve městě ;)). Ale nakonec jsme se shodli na Zbraslavi a začali se těšit.

Klaun bohužel před hrou lehl s virózou, ale den předem se mi podařilo sehnat Davida Krumla, takže naše ambice zůstaly vysoké. Zpoždění vlaku do Prahy bylo využito k pivu s Patchesem, kluci z Pralinek od půl čtvrté popíjeli na Zbraslavském náměstí, takže jsme se potkali ve výborné náladě.

Start a šifra 20
Na startu jsme za originální životopis dostali rovnou dva pokutové bločky, takže nám šla aktivita od ruky. Síba dělal značku a scrabblil, ostatní jsme dělali kraviny a pokutovali. Odcházíme jako jedni z prvních, při čekání na bus zkouším bazmeku zpívat komorní a, které je sice indentifikováno jako d, ale smysl zařízení je odhalen. Proto nám na stanovišti 20 nejvíc času zabere hledání dostatečně odlehlého místa pro použití flétny, abychom ostatním třem přítomným týmům nenapověděli. Při odchodu si kladu otázku, jak budou problém s indiskrétností řešit týmy, které sem dorazí v davu.

První část hry - jdeme do trháku
Už jsem zažil hry, kdy jsem se nestíhal na stanovištích najíst. Toto bylo poprvé, co jsem se nestíhal ani napít. První drobné zdržení přišlo až na barevné šifře 15. Děkuji tímto své přítelkyni, neb díky ní vím o existenci barev starorůžová a petrolejová, takže princip jsme měli hned. Horší to bylo s přiřazením a hlavně rozeznáním, takže jsme se (přes mé protesty) přesunuli do hospody. Tam bylo sice taky světlo na houby, ale aspoň tam byl stůl a pivo. Navíc jsme mohli deprimovat čerstvě dorazivší Přizdisráče svým zdánlivým rychlým odchodem ;).

Na další šifře nás trochu mate přehození prvního a druhého slidu a spoustu vaty, která ale nemusí být vatou. V průběhu prezentace přicházejí další týmy, takže není čas na nějaké složitosti, po vyluštění Sokratovy Síba vyráží, my dolušťujeme Platónovu a jdeme za ním.

Na třináctce prohlásím, že jediný lichoběžníkový strunný nástroj je cimbál, takže okamžitě vyrážíme dál. Že je to jen polovina řešení nás nenapadne, protože v kombinaci s upřesnítkem nám to přijde docela jasné.

Další šifry doslova proletíme, včetně desítky, která spoustu týmů zabrzdila. ODEVAR si totiž nedokážeme přeložit jako Oděvář a jediné, co nás napadá, je ubrat tomu písmenko. A tak odebíráme a odebíráme, až Dejw, který si vše pečlivě zapisuje do tabulky, hlásí tajenku. Je pět hodin po startu hry, my už jsme za polovinou a docela si to užíváme. Dokonce máme i tři šifřičky, to tak pro jistotu.

Zásek na UV lampě
Tady nám poprvé citelně chyběl Klaun nebo kdokoliv technicky zdatný. U vysokého D jsme se hádali, jestli je to bílá nebo divnomodrá, hledali jsme kótu odpovídající vlnové délce té divnomodré a obecně jsme se plácali od ničeho k ničemu. Když jsme si chtěli pomoct šifřičkami, zjistili jsme, že nemáme zadání pětky. Vysvětlili jsme si to tím, že bylo asi v té prezentaci a hodili jsme šifřičky za hlavu, že už nám tedy letos nepomůžou. Síba se nakonec vydal do centra pro nápovědu a my se přesunuli proti trudomyslnosti na smyčku Levského. Volám si s Klaunem, který chudák kvůli nám ve dvě ráno nespí, a ten mi konečně říká, ať se na to podíváme přes digitál. Zároveň volá Síba nápovědu, která to potvrzuje. Plácáme se do čela a vyrážíme na Slepou s vědomím promarněného vedení. Klaun mi ještě píše, že ta druhá dioda je nejspíš UV, tak ať si jí občas na něco posvítíme. Dobrá myšlenka, ale nějak zapadla ;)

Navigace se v Síbově nepřítomnosti ujímá Dejw a vede nás tak dobře, že na přesunu předbíháme Nejnekvazidiagonálnější tým, a to o dobrou půl hodinu. Šifru 8 bruteforcujeme i bez rejstříku a opět kompletní vyrážíme stíhat vedoucí Přizdisráče.

Zásek na trojúhelníčcích
Na sedmičce Přizdisráči už nejsou, takže to musí být průchodovka. Není. Přichází menší krizička, předeženou nás tu Hrošíci i Nenjnekvaziatakdále. Pro nápovědu na hlavas vyjíždím prvním raním busem já, aspoň si můžu dát kotel kafe a snídani. Kluci to po nápovědě dávají a o pár minut později volají, ať sebou hodím, že potřebují flétnu. Na Kačerově při čekání na bus zkouším k pobavení kolemjdoucích pískat flétnou do mobilu, ale bazmek na to moc nereaguje. Kvůli špatné logistice tedy ztrácíme cenné desetiminuty, naštěstí to nakonec bylo jedno.

Než dojedu na Sulickou, Síba se z nudy pokouší zadat startovací frekvenci pískáním na rty a skoro se mu to podaří. Nicméně po odhalení principu šifry je rád, že na to máme hardware. První krok je zřejmý, při hledání principu druhého kroku nám to tam skočí náhodou samo, morseovka je ok, v posunech nás trochu mate K vs. X, ale nakonec to nějak trefíme. Pak omylem zjistíme funkci hlubokého c a můžeme začít znovu ;) Naštěstí nás to zas tolik nezdrží a ještě se svezeme autobusem.

Finiš
Útok ze zadních pozic má tu výhodu, že dokážeme předem odhadnout obtížnost zbytku hry. Na pětce prostě nakrmíme bazmek notami, aniž bychom zkoumali co a proč se tam děje, na to není čas. Čtyřku proletíme a na zásekové trojce hned po vyzvednutí vysíláme Pepu na Roztylské náměstí. Málem sebou odveze bazmek, ale naštěstí si to uvědomí a stihne nám ho vrátit. Trojka vzdoruje, padne hodně nápadů, na které padne hodně Síbových pauzáků, aby nakonec padly jako zcela mimo. Nápověda pomáhá, konstruujeme dvě varianty štětce, ale pořád z toho neleze nic hezkého. Volám Klaunovi a ten (aniž by viděl jediný pomalovaný pauzák) přichází na správný princip. Dvojka je nedaleko, Přizdisráči v cíli, ale stále můžeme a chceme zabojovat o bednu.

Z dvojky křičí morseovka na sto metrů. Dejw udělá frekvenčku, já navrhnu sezávorkování a Síba začne konstruovat strom. Mezitím odcházejí Hrošíci i Nejnekvazi. My vymýšlíme čím dál složitější postupy, naštěstí Dejw zachová chladnou hlavu, prostě tam napíše abecedu a vyřeší to. Vyrážíme do kostela a utěšujeme se, že bramborová medaile taky dobrá, aspoň bude zemiak a ne halucinace z podvýživy.

Cíl
V cíli mě překvapí krásný kostel, který vypadá jako vodácká klubovna. A všechny nás překvapí, že Nejnekvazi zase někde zabloudili a ještě tu nejsou. Vrháme se na oltář, pískáme do bazmeku sekvence z barevných dřevěných hraček, ale nic to nedělá. Vracíme se do lavic a metodou pokus/omyl konstruujeme většinu písničky. Po přidání délek odhaluji melodii ze Sedmi statečných, orgové nám k tomu blahopřejí, ale to je tak všechno. Kluci se jdou zas podívat na oltář, zatímco já umíněně zkouším dohrát s bazmekem celou melodii. Bazmek vybuchuje do oblaku konfet, fanfáry hrají, Corn Flakes dokončují na třetím místě, můžeme jít na pivo :)

Závěrem
Děkuji klukům z týmu za výborný zážitek. Škoda, že Klaun nemohl být s námi, protože s ním bychom Přizdisráčům ještě hodně zatopili. Každopádně jim a Hrošíkům gratuluji k vítězství. A především děkuji orgům za skvěle připravenou hru s fungujícím bazmekem, krásnou trasou a vyladěnou obtížností. Původně jsem bral Po škole jako takovou náplast za Bednu, ale o to příjemněji jsem byl překvapen její kvalitou. Milí orgové, nepodceňujte se a příště si klidně řekněte o pětikilo. Za perfektně připravenou celonoční hru z technickou vychytávkou je to zcela normální cena. :)

Za Corn Flakes sepsal Des

Corn Flakes na MatrIXu

Corn Flakes na MatrIXu

12. - 13. dubna 2014

Des, Zdenál, Pavlík, 3/7 Poga a 6/7 Ládínka

25. místo.

 

Matrix je naše oblíbená hra. Zatímco na Bedny jezdíme, jen když to vyjde (ostatní pražské akce víceméně ignorujeme), tak Matrixu se účastníme od jeho třetího ročníku, baví nás, sledujeme se zájmem jeho vývoj a výsledkově v něm dokážeme překvapit sami sebe.  Například při opulentním (a trochu chaotickém) loňském ročníku jsme ve složení dva luštiči a tři prakticky začátečníci skončili desátí a moc nechybělo a i finále by bylo (a v něm pravděpodobně ostuda, ale to je vedlejší).

Letošní Matrix měl být pro nás opravdu výjimečný i proto, že jsme měli být po skoro dvou letech v plné původní sestavě. Naposledy se nám to poštěstilo na (pro nás úspěšné) Bedně 2012 a pak na asi půl hodiny na loňské NaPalmně. Takže jsme se těšili a docela si věřili na dobré umístění. Téma se nám také líbilo, sice nejsme zarytí „vrátkaři", ale člověk nemůže jezdit několik let na Festival Fantazie a zůstat Hvězdnou bránou nedotčen. Odhalili jsme i tři předherní nápovědy a strávili několik marných paranoidních hodin nad hledáním dalších. Vše se tedy zdálo být na dobré cestě.

Na úterní teambuilding přišla Didi  s bolavým krkem, ve středu se projela do práce na kole, zpátky už ho tlačila a ve čtvrtek mi oznámila, že definitivně nemůže. Jako náhradu jsme sehnali Ládínka, který je sice hlava chytrá, ale na šifrovačce už dlouho nebyl a připojit se mohl až v sobotu večer, až zavře svůj obchod. Humanistický mozek jsme tedy nahradili mozkem matematickým a já se smířil s povinností analyzovat všechny dlouhé textové šifry. V pátek jsem si vypůjčil akumulátor na dobíjení tabletů, vše si sbalil a pomalu se chystal spát.

V jedenáct večer mi náhle volá JiříK, že se právě dozvěděl, že o víkendu bude muset místo luštění dělat doma podlahy. V tu chvíli šly naše šance na slušné umístění do kopru, já se (mnohem méně ochotně) smířil i s rolí týmového kartografa a stratéga a začal jsem obepisovat všechny možné i nemožné Pražáky, aby nám šli dělat aspoň objížděče stanovišť. Nakonec se ráno ozval Pogo, který neluštil ještě déle než Ládínek a o půlnoci chtěl být v posteli, ale v dané situaci to byl dar z nebes.

Před startem jsme se výtečně najedli v čínské restauraci naproti butovické radnici. Volba této restaurace a plnění úvodních aktivit byly dvě věci, které se nám opravdu povedly, protože jsme start opustili jako pátí. Pak už to šlo jen a jen z kopce.

Filmy padly hned, ke karbanu jsme zkoušeli zapasovat i skutečnost, že holky seděly pod dubem, ale zakrátko jsme se rozjeli na Luka. Trojúhelník odolával, až odolal. O existenci nějakého Kochova fraktálu nikdo z nás netušil, ve zvýrazněných písmenech jsme četli CHKO a zkoušeli jsme tedy pracovat s okolními přírodními památkami. Ulici ve vrcholech a středech stran jsme po čase našli, ale dál už to nic nedělalo. Naštěstí jsme měli co luštit.

Vektory na Lukách padly rychle, stejně jako politický pamflet, který dovezl Pogo. Ten se také ujal úkolu zkusit dotlouct céčkovou větev, což se mu časem podařilo. My chvilku hledali správný zikkurat u správného rybníka, pak dlouho googlili správnou sadu karet, pak se hádali po telefonu s Ládinkem, co je pták a co je bazilišek a nakonec dlouho hledali správný šípek. Tančík byl super, ale tou dobou už měl někdo z nás jet s bumážkami do centra, protože Pogo s Ládinkem neměli na Palackého náměstí do čeho píchnout. První logistická chyba.

Dívka s dírkou a Když jsem já sloužil padly rychle, Pogo jel na Pankrác a do Nuslí vyzvednout šifry, zbytek na Slinták pohnout s Trojúhelníkem a Šlápotami. Pogo se vrací s Červíky a Antonymy. Lámeme antonymy, vyjíždím s Pavlíkem na Jezerku s úmyslem tuhle větev dorazit. V tramvaji nás napadá řešení šlápot, ověřujeme ho na mapě a voláme zbytku týmu, který už se přesouvá k prvnímu kosmonautovi na Staromák na start zbylých větví. Na Jezerce luštíme Brailla, vybíháme na Tyršák, posíláme modifikovaný vtip o bačovi s ovcí a doufáme, že orgové nejsou příliš útlocitní. Nebyli :)

Po cestě zpět na Slinták dáváme po telefonu dohromady zkratky (pexeso mě překvapillo, člověk se holt pořád učí). Jako týmový expert na Opráski jasně identifikuji Dementa Gutvalda i z rozmazané MMSky a pokračujeme s Pavlíkem na Vítkov. Tam si fotíme poslední výtisk Kamenných keltů a čteme SMSku s vyluštěným trojúhelníkem. Ač neradi, sbíháme na Křižíkovu a rozjíždíme se do Jinonic, dokud se to dá. Pavlík vyluští Kelty, já mezitajenku testu, ale nevíme co s ní. Padají nápady na orgovské auto čekající za rohem, ale odbila půlnoc a s ní i čas na poslední metro do centra. Opouštíme Jinonice s nadějí, že už sem nebudeme muset. Budeme.

Scházíme se v KFC na Pavláku, Pogo dodržel svou výhružku a jel spát, ale i tak mu patří veliký dík. (Mimochodem, zkoušeli jste se někdy najíst v KFC v období bezmasého půstu? Nic moc, věřte mi.) Máme několik rozdělaných šifer, ale i přes hektolitry kafe na nás jde spaní a Zdenál po náročném týdnu prakticky odpadá. Máme několik rozdělaných šifer, nejvíc nás derou spisovatelé a knížky, protože máme spoustu informací a spoustu možností co s nimi. Zachraňuje nás SMSka s vyluštěnými červíky, takže volíme celotýmový přesun proti trudomyslnosti do parku Družby. Zdenál usíná na karimatce, ale zbytku týmu přesun pomáhá. Luštíme nejen zde vyzvednutý 1337 speak, ale i digitální 3D písmena a hlavně spisovatele (Pavlík se opět ukázal jako mistr jednoduchých řešení, naházel počáteční písmena příjmení autorů do anagramátoru a bylo to). Zdenál se budí a luští překrývající se písmena. Rozdělujeme se, Ládinek umí vyndat ježka z klece, tak jde se Zdenálem na Vyšehrad. Já a Pavlík míříme do Podolí, kde vyčistíme Zuzin nactiutrhačský text a tím ukončíme další větev.

Tady se mi podaří vyrobit nejhorší strategicko-logistickou chybu hry. Sice máme jednu kartuši hotovou, ale kluci ještě nedošli na Vyšehrad, tak jsem se rozhodl vyzvednout i konce větví ve Stromovce a na Štvanici, když už je teda máme vyluštěné. Navíc pak nezvládnu ani správně přestoupit, takže musím vzít zavděk autobusem na Argentinskou. Jít v sobotu v noci sám s drahým tabletem v ruce nočními Holešovicemi je zážitek, který si pro příště odpustím. U planetária sehraji několik nerovných partií pétanque proti orgům, kteří v tom mají zjevně cvik, ale nakonec se zadaří a já v dešti vybíhám směr Štrosmajerák. Celá tahle taškařice nás stála tak dvě hodiny času, zato máme dvě kompletní kartuše. Za sedm ukončených větví a ve čtyři hodiny ráno to vlastně není nic moc. 

O půl páté konečně dojedu na Slinták za zbytkem mého nudícího se týmu. Na základně SGC si v klidu vystojíme frontu na pomalejší, zato mnohem stylovější přesun do další fáze, protože je nám jasné, že na bednu už zdaleka neútočíme. Zaměřujeme obě kartuše, jedna šifra má být kousek od Ládinkova obchodu, který tedy volíme jako základnu pro další hru a kam posílám Zdenála se vyspat. S Pavlíkem vybíráme druhou šifru u nuseláku, bohužel máme smůlu a jedna z našich šifer vede na tu druhou. Nadáváme na smůlu, posíláme vyfocený tetris Ládinkovi a sbíháme vyzvednout šifru na Říční, která nám v mezičase přišla do webinfa.

Říční šifru přečteme ve stoje a zamíříme před krajský úřad. Tam se schováme před deštěm, vymýšlíme něco se semaforem, ale druhý krok se nedostavuje. Projdou okolo nás B-orgové, kteří hlídali finální stanoviště naší větve, napadá mě, že bude v Sacré Coeur, ale nechce se mi haluzit. Na Pavlíka jde ranní krize a šifra je příliš velká na odeslání MMSkou, tak se nakonec přesouváme do Vršovic na základnu.

Tady si Pavlík na hodinku zdřímne a my ostatní se vrháme na tetris a semafor. Tuším, jaká písmena bych chtěl z jednotlivých shluků dostat, tak mě nakonec druhý krok napadne. Ládínek ještě nahradí klávesnici mobilu za klávesnici počítače a můžeme jet zpět do Sacré Coeur, jako bych to neříkal. 

Vyrážíme s Pavlíkem nalehko jen s navigační folií a hvězdnou mapou. Klouzačka po nočním dešti připomíná spíš tobogán a ke sklouznutí zrovna neláká, naštěstí už ho po nás nikdo nechce. Zaměřujeme dvě stanoviště a vysíláme k nim chlapce z Vršovic. Ti zatím s tetrisem nepohli ani o píď, takže se nedá nic dělat, sejdeme přes TESCO na Anděla a hurá do těch zatracených Jinonic. 

Celou cestu ke kostelu se modlím, aby se ta šifra dala vyluštit ve dvou a nemuseli jsme jak trotli zase do města a zpátky. Šifra se nakonec ukáže být směšně lehkou (ve srovnání s jejími předchůdkyněmi), po pohledu do mapy mi však mrzne vítězný výkřik v hrdle. Bez jediné kapky vody vyrážíme ostrým tempem na Děvín, do konce hry zbývají dvě hodiny. 

Na Děvíně zaměříme stanoviště pět a šest a konečně nás napadne, jak najdeme to sedmé. Pokocháme se výhledem na Prahu a zbagrujeme dolů k řece. Na Smíchovském nádraží nám volá Zdenál šestý symbol, necháváme si ujet metro, zaměřujeme kapli pod Zvonařkou, posíláme tam Ládínka a dáváme si sraz u SGC divadla. 

Cestou nám ještě ujedou nějaké přestupy, takže patnáct minut před koncem hry vcházíme volným tempem na základnu. Atmosférický průchod branou se nekoná, je na něj fronta a my už ho prý viděli, takže nemáme nárok. Dezintegraci vyřeší jeden batoh s rezervním oblečením a pak hurá do čtvrté části, respektive do Vršovic pro věci a na vlak domů.

Konečné 25. místo bychom ještě den před hrou asi nebrali, ale vzhledem k okolnostem a improvizovanému složení týmu jsme nakonec byli spokojeni. Pár příček nahoru jsme mohli ukrojit na lepší logistice, jet uprostřed noci do Stromovky byla pěkná blbost. Hra samotná byla famózní, k loňskému bombastickému chaosu přidala jasnou strukturu a řád. Škoda přestřelené obtížnosti hry jako celku, která nedopřála žádnému týmu tu euforickou radost z dojití. Příště zas a třeba to tentokrát vyjde.

Za Corn Flakes sepsal Des

P.S. Děkuji orgům za všechny ty šifry s Braillem, díky nim jsem se ho konečně naučil nazpaměť ;)

Corn Flakes na OSUDu

Corn Flakes na OSUDu

25. - 26. dubna 2014

Des, Tragos, Didi a freelancer Vašek Štencel

6. místo.

Když jsem přijel z Osudu domů, řekl jsem přítelkyni, že to bylo super. O den později jsem na stejný dotaz někomu jinému odpověděl, že vlastně nic moc. Takže tento report píši i proto, abych to sám sobě i svému okolí ujasnil :)

Ve Zlíně jsme kdysi byli s Tragosem na Široko Daleko a dodnes si vzpomínám, jak nás hra nadchla. Předherní komiksy a v nich skryté nápovědy, hezké šifry, neznámé město, v cíli let balonem a zajištěné posilové spoje zpět do centra Zlína, prostě paráda. Taky to byla první velká šifrovačka, kterou Corn Flakes došli až do cíle. Na čistém OSUDu ale ještě nikdo z nás nebyl, o to větší bylo naše očekávání, ze kterého pak možná pramenilo i jisté zklamání. 

Hra OSUD 6 odstartuje presne ve 21:00 v arealu Svitu na platformě mezi budovami 14 a 15.

Jako foodturista jsem nepodcenil přípravu a předherní večeři naplánoval v Králově vile. Obavy, že nás tam nepustí v pohorách, se nakonec ukázaly jako zbytečné, protože vila byla vyhrazena pro uzavřenou společnost. Tak jsme vzali zavděk první náhodnou otevřenou hospodou U Septima, o jejíž významnosti svědčí fakt, že není ani na mapách.cz. Vysoká gastronomie se sice nekonala, ale obsluha byla ochotná a pivo a kyselica dobré, takže jsme na start šli ve skvělé náladě.

Start samotný byl působivý a monstrózní, číslovky odhaleny rychle (až na nějaké přebytky jako terč a matrix), omezit plátno na 26 oken jsme se rozhodli přesně ve chvíli, kdy tak učinili i orgové. Takže dobré, jen nám přišlo, že mohla ona nápověda přijít o něco později, takhle se to startovní pole moc neroztrhalo.

2. stanoviště. Jste 8. Vede tym ROFLCOPTER.

Vašek se ukazuje jako výtečný zapisovač, protože například moje poznámky bývají zbytku týmu k ničemu :). Tragose pověřujeme kreslením mapy, já s Didi obíháme a diktujeme Vaškovi slova, která se tak krásně obalují. Luštit se přesouváme k opodál stojícímu Masarykovi, já s Vaškem se nenápadně vměšujeme do skupiny vyměšujících fanoušků Zlína, a než se vrátíme, Tragos má hotovo. Víc času nám zabralo hledání výsledku na mapě, protože orgové vybrali další hospodu, která nebyla na mapách.cz. Asi je to ve Zlíně běžnější než v Brně ;).

3. stanoviště. Jste 2. Vede tým poTrati.

Fasujeme kostku, debatujeme o jejím možném využití (například pro lom světla) a závidíme Yetimu, který ho určitě bude znát hned, jak ji uvidí. Ještě dostaneme fólii a doslova vnucené neobjednané tričko. Darovanému tričku na obrázek hleď, šifra padá hned. Slušný start.

4. stanoviště. Jste 2. Vede tým poTrati.

Jinak napsané číslo šifry zcela ignorujeme, naštěstí správný nápad přichází rychle. Při přesunu na pětku poprvé zkoušíme jít zkratkou a poprvé se také vracíme, díky čemuž náš předbíhá MUPY MUP. Utěšujeme se tím, že na OSUDu se určitě bude rozhodovat na luštění, ne na přesunech. Ha ha :)

5. stanoviště. Jste 4. Vede tým poTrati.

Dohledávka u garáží chvilku trvá, místo je nehostinné, tak luštíme ve stoje. Golfové hřiště a badmintonový košíček rychle ukazují směr, košíček upravujeme na basketbal a z dalších dvou odhalených sportů odhadujeme Galaxii. Přesun k ní opět neděláme zcela optimálně, na městské mapě bohužel chybí vrstevnice ;). SMS systém je asi přetížený, protože postupová zpráva stále nepřichází…

6. stanoviště. Jste 4. Vede tým poTrati.

Před hotelem nacházíme luštící poTraty a tápající Roflíky. Po chvilce hledání šifry či orga nám konečně přichází postupová SMS z minulého stanoviště následovaná upřesnítkem. U potoka fasuji dvě turistické známky, náš čas nad nimi strávený se pak dal rozdělit na tři stejné části: hledání suchého místa k luštění, luštění, a trojnásobné opětovné luštění, protože nedaleká kóta 358 se nám líbila víc. Ale nedalo se nic dělat, hurá do hnusného přesunu na 338.

7. stanoviště. Jste 2. Vede tým poTrati.

Pochod dle azimutu ze silničního odpočívadla nás vyplivne na vrcholu kopce, kde místo šifry najdeme tři hledající týmy. Nejsme si příliš jistí, kde ta kóta vlastně je a ani se nám nezdá, že by všechny cesty, které se kolem nás kříží, byly v mapě. Někdo navrhuje se rozběhnout do všech stran, naštěstí se v tu chvíli doslova vedle nás vynoří orgové se zadáním. Bereme, posíláme SMS jako druzí, meditujeme nad těžkou úlohou příliš rychlých týmů (kteří mají nejtěžší dohledávky), a říkáme si, že poTrati budou po hře asi nasraní. Byli :)

Šifra samotná je (opět) rychlá a jednoduchá Protože tušíme, kde se bude číst výsledek, tak se nezdržujeme s jehlou a rýsujeme si spoje těch správných slov. Přebíráme vedení a doufáme, že s ním nepřebíráme i smůlu na dlouhé dohledávky. Naštěstí ne.

8. stanoviště. Jste 1. Za vámi tým poTrati.

Cestou přes chatovou kolonii se marně snažím vysvětlit místnímu vlčákovi, ať šetří dech, protože takových tu půjde ještě sto. U vodojemu obdivujeme pohled na noční Zlín, šifra vypadá zajímavě, ale nakonec je to jen obyčejná dvousměrka, u které je dokonce napsán postup řešení. Luštíme rychle, mohli bychom ještě rychleji, ale zbytek týmu místo lihovek vytahuje svačiny a jen mi do toho kecá :). Přijde nám to až podezřele jednoduché, ale utěšujeme se myšlenkou, že se šifra třeba použije ještě jednou, jak orgové slibovali v pravidlech. Obecně se nám v tu chvíli zdají projité šifry docela jednoduché a návodné, za jedinou nápadovku, na které by se dalo zaseknout, považujeme římská čísla.

9. stanoviště. Jste 1. Za vámi tým ROFLCOPTER.

Jásáme, že konečně použijeme tu průhlednou kostku, abychom zjistili, že v ní nic nevidíme a luštění v 2D je prostě lepší. Nacházíme jména i vektory. Po jednoduché dvousměrce nás napadá, že toto bude x-směrka, takže hurá najít a vyškrtat všechna jména, nějaká písmena zbudou a ta se nějak přečtou. Bohužel nás v tu chvíli nenapadlo si spočítat ono x, mohli jsme si ušetřit práci ;) Po nalezení všech Quanů a doplnění písmen s háčky na prázdná pole (bug nebo feature?) zjišťujeme, že písmena jsou vyškrtaná všechna. Takže se vracíme k vektorům, Tragos nahlas říká, že směrů v kostce je 26 (teď už si to budu pamatovat, slibuji), takže čteme a odcházíme, sice stále první, ale ztrácíme tu náskok.

10. stanoviště. Jste 2. Vede tým ROFLCOPTER.

Protože se trasa vrací do města, naviguji opět já a opět špatně. V mapě nejsou zakreslené nejen vrstevnice, ale i ploty. Když se konečně vymotáme zpět na trasu, dohání nás úderníci z Prčulníku, takže odesíláme SMS až těsně druzí. 

Fasujeme párky a součástky, které všichni z nás vidí poprvé v životě. Nikdo z nás není ani bůhvíjak manuálně zručný, takže zapojování titěrných drátků do té černé věci ve tři ráno je prostě mission impossible. Po prvním zapojení nám přístroj začne cvakat, což považujeme za správné, a pak náhle pískat, což považujeme za chybu a opět ho rozebíráme. Vašek se popálí o drát cívky rozžhavený do ruda. Rudě už vidím i já, protože přichází čím dál víc týmů a bohužel pro nás jich také dost odchází. Po hodině a půl se ze zoufalství zeptám orga, co by to vlastně mělo dělat a jak se pozná polarita těch kondenzátorů či co to vlastně je. Odpověď nás trochu zaskočí, protože všechny tři kondenzátory máme samozřejmě obráceně. Rychle opravujeme, doufáme, že jsme si nevyzkratovali čip a jdeme testovat. Detektor sice opět píská, ovšem nad oběma destičkami téměř stejně. Prohlašuji ten necelý čtvrttón za prokazatelný rozdíl a vrháme se na zadání šifry. Většinu placiček identifikuji, zbytek aproximujeme a můžeme jít. Zpruzení, jak zákon káže, protože jsme právě přišli o vedení šifrovačky díky něčemu, co prostě nebyla šifra. Ale na OSUDech je to prý normální. Nemohu soudit, na Široko Daleko jsme jen lepili tygříka a k tomu jsme mohli paralelně něco luštit.

11. stanoviště. Jste 5. Vede tým ROFLCOPTER.

Věděli jste, že zpruzenost vede k ranní krizi? Zabíráme skvělé místo v turistickém přístřešku o jeden rybník na jih a … usínáme. Nejdřív teda vymýšlíme věci jako mužský, ženský a střední rod, životný a neživotný, krevní skupiny doktora Jánského a podobné nesmysly. Za normálních okolností bychom zkusili přesun proti trudomyslnosti, ale docela se rozpršelo a my sedíme na pravděpodobně jediném suchém místě široko daleko. Nakonec se šifrovací múza slituje a obdaří nás správným nápadem. Naštěstí jí to netrvalo čtyři hodiny, jako na jiné rodokmenové šifře na TMOU 11, ale jen polovinu ;)

12. stanoviště. Jste 8. Vede tým ROFLCOPTER.

Už přesun na kótu 338 byl docela ošklivý, ale tenhle to ještě překonal. A protože u skládky potkáváme zachmuřené Roflíky a při scházení šíleně bahnité cesty rozesmátá Quefria, je nám jasné, že ten hnus půjdeme ještě jednou a dokonce do kopce. U studánky fasujeme hrneček a doporučení luštit na místě. Prohlížíme si tedy okolí, Didi objevuje text na destičce a Vašek lahvičku s nápisem „ranní moč“. Nikomu z nás se zrovna na záchod nechce, tak se ptáme orgů, zda opravdu máme čurat do hrnečku. Po záporné odpovědi se soustřeďujeme na nálepku a text na studánce, nápad přichází rychle, trasu už známe, tak jdeme. Cítíme šanci na cíl, na bednu už asi ne.

13. stanoviště. Jste 7. Vede tým ROFLCOPTER.

Na Sýkorách vidíme krom orga jen jeden tým schoulený pod deštníkem, takže to odhadujeme na průchodovku. Praha, Podolí, lékárna nás navedou na princip, Tragos brblá, že stejnou šifru měli na Rozjezdu a trvá na důsledném doluštění, kdyby tam náhodou bylo ještě něco. To odmítám a prohlašuji F za P, protože už chci být v suchu. Vašek provádí druhý krok, tak hurá do kina, hurá na další dlouhý a celkem ošklivý přesun.

14. stanoviště. Jste 6. Zvítězil tým Que Frio +/-

Cestou dolů si opakujeme čtyřpísmenná hesla šifer, protože tušíme semílačku. Od kina se přesouváme na místo startu, všech pět týmů před námi už je v cíli, za námi dlouho nikdo, tak fotíme cedulky a přesouváme se do sucha. Princip máme rychle, chvilku zápasíme s tím T navíc, ale pak ho prohlásíme za součást infinitivu, je to sice trochu kostrbaté, ale pokud chtěli orgové čtyřpísmenné heslo i v cíli, tak jim vzhledem k počtu šifer nic jiného asi nezbývalo.

Gratulujeme k úspěšnému zakončení hry! Jste 6. Vyhodnocení proběhne v kavárně Šach Mat.

V kavárně Šach Mat nám servírka bohužel nabídne jen Starobrno. Se smutkem vzpomínám na minipivovar Čechmánek, který jsme potkali cestou na páté stanoviště, a dávám si tu brněnskou vodu. Necháváme si od Que Fria vyprávět o jejich duelu s Prčulníkem, moc se nám to líbí a oběma týmům gratulujeme. A protože máme v Brně ještě co dělat, zamíříme na bus.

Jak jsem psal na začátku, na hru jsme se hrozně těšili a možná jsme od ní čekali nemožné. Například jsme přemýšleli, k čemu budou ty naše stripy. K ničemu, jak se ukázalo. Těšili jsme se na aplikaci některé již vyluštěné šifry v dalším průběhu hry, protože pravidla nás tím na několika místech strašila. A nic. Čekali jsme (a po zkušenostech z iNuly trochu s obavami) nějaké optické využití těch šesti průhledných hranolů. A nic. Dostali jsme šifru na turistické známce, která k něčemu ještě mohla být a nebyla. Šifry byly většinou dost lehké a návodné (3, 6, 8), týmy se mohly zaseknout prakticky jen na několika nápadovkách (4, 11), jedné trochu pracnější a analytické šifře (9) a pak na schopnosti / neschopnosti sestavit detektor kovů. Taky nás trochu štvala trasa a hodně ta elektrikářská aktivita, která nás nakonec stála bednu, protože nám na vítěze chyběla necelá hodina.

Aby nevznikla nějaká mýlka, nám se hra vlastně líbila. Vyzdvihl bych především start, pěkné využití místa (2, 12), některé opravdu pěkné šifry (7, 9) a výhled od vodojemu či Sýkor. Jen jsem chtěl trochu naředit tu záplavu ultranadšených reakcí, i když tu od Que Fria vzhledem k jejich úžasnému finiši chápu :). Prostě to byla dobře a s láskou zorganizovaná „normální“ lineární šifrovačka a to asi není tak málo. Tak orgové, díky, doufám, že jsem nebyl ve Zlíně na OSUDu naposledy a že se příště třeba podívám i do té Královy vily.

Za Corn Flakes sepsal,

Des